Obecně prospěšná společnost Živá paměť uspořádala u příležitosti JOM ha-šoa v olomouckém Klubu pro seniory,  U Hradeb 2, tematicky laděnou Literární kavárnu.

Knihy, kterými jsme listovali:

Viktor Klemperer: Deníky 1942 -1945  Chci vydat svědectví/II

Ze záložky:  Viktor Klemperer (1981 -1960), syn kazatele reformované židovské obce v Berlíně, romanista a profesor v Drážďanech….když musel v roce 1935 opustit katedru a záhy nato mu byl odepřen přístup do knihoven, obrátil veškerou svou pozornost k psaní deníkových záznamů…vylíčil postupně stahování mračen nad osudem židovských nešťastníků…díky své árijské ženě Evě zůstal ušetřen deportace do koncentračního tábora…zbaven občanských práv, ožebračen a vyhnán z vlastního domu žije ve stísněných poměrech společného židovského domu…octne se „v pracovním nasazení“ jako pomocná síla…..v posledním transportu do koncentračního tábora, ke kterému už nedošlo, poté co Drážďany v únoru 1945 zasáhlo trojí ničivé spojenecké bombardování, si strhává židovskou hvězdu a spolu s ženou Evou se vydává na útěk….

Str. 81 – přečetli jsme si celkem 31 postupně vydávaných omezení, ke kterým Viktor Klemperer dodává: „Všechny dohromady však nejsou ničím ve srovnání s neustále přítomnou hrozbou domovních prohlídek, bití vězení, koncentráku a násilné smrti…“

Jerzy Kosinski:  Nabarvené ptáče

Ze záložky: Jerzy Kosinski (1933 – 1991), americký spisovatel polského původu…dějová osa knihy je věrně autobiografická…píše se rok 1939, vystrašení rodiče posílají své dítě na venkov, aby tam v nějaké náhradní rodině přežilo válku…snědý kluk s černými vlasy  a tmavýma očima, podezřelý z toho, že je žid nebo cikán, není nikde vítaný…Román vydaný v roce 1965 zapůsobil na obou stranách tehdy rozděleného světa jako bomba…kdo tu knihu přečte, už na ni nikdy nezapomene…

Str. 207 – přečetli jsme si úryvek o tom, co se dělo po vydání knihy v zemích, kterých se děj Nabarveného ptáčete dotýká.

V současné době producent a herec Václav Marhoul, autor cenami  ověnčeného filmu Tobruk, natáčí film Nabarvené ptáče. Bude černobílý.

Leon Uris: Exodus

Ze záložky: Monumentální román vypráví o tragických osudech židovského národa a o postupném vzniku státu Izrael. Děj je upředen z řady autentických příběhů, které se pojí s milostným příběhem americké ošetřovatelky a mladého hrdiny Mossadu. Kniha zároveň zachycuje nejen život v evropských židovských ghettech, pogromy v Rusku, zrod sionismu a kibuců, ale také třeba principy tzv. ropné politiky či dobu britského mandátu v Palestině…..kniha se stala mezinárodním bestsellerem, byla přeložena do více než 50 jazyků a v USA je považována za největší bestseller po Jihu proti Severu….

V současné době česká rozhlasová stanice Vltava vysílá dramatizaci tohoto románu v pravidelném mnohadílném vysílání každou neděli od 11:00.

Friedrich Torberg:  Teta Joleschová aneb Zánik západní civilizace v židovských anekdotách

Smutné téma jsme završili laskavým pohledem Friericha Torberga, dá se říci „smíchem skrze slzy“.

Friedrich Torberg (1908 – 1979), rakouský a československý spisovatel, žurnalista a scenárista, žil a pracoval ve 20. a 30. letech minulého století jako redaktor Prager Tagblattu v Praze. Exil prožil nejprve ve Švýcarsku a v  Paříži, později jako scenárista v New Yorku a v Hollywoodu. Vrátil se do Rakouska, kde zemřel v rodné Vídni v roce 1979. Byl jedním z těch, kterým položil nesnadnou otázku o vině a odpuštění Simon Wiesenthal  ve své knize Slunečnice.

Kniha začíná příznačně: Tohleto – radši to řeknu rovnou, i když mě leckdo bude třeba podezřívat, že koketuji s nějakou tou „nostalgickou vlnou“ – tohleto je kniha stesku. Čerpá ze studně vzpomínek…a kdykoliv zavřu oči, aby se mi líp vzpomínalo na dětství, na rodičovský dům….Tohleto je – říkám to ještě jednou –kniha stesku. Možná bych měl napsat knihu smutku, ale se smutkem bych se raději vyrovnal sám v sobě. Stesk se dokáže usmívat, smutek to neumí. A úsměv je dědictvím mého kmene.

Přečetli jsme si kratší úryvky spojené s Prahou i našimi dějinami. Např. na str. 7 – V těch dvaceti letech mezi rokem 1918 a 1938 jsem začínal vidět, myslet a posléze i psát. Bylo mi deset, když Vídeň přestala být císařským městem. Ještě mi nebylo pětadvacet, když Německo zaplavila hnědá povodeň a začala šplíchat svou odpornou pěnu i na sousední země. Byl jsem třicátník, když byla zrušena Rakouská i Československá republika…

Knižní díla a ukázky z nich vybrala, na setkání přednesla a v písemné podobě zaznamenala doc. PaedDr. Alžběta Peutelschmiedová, Ph.D.